Zemřít doma by podle standardů péče mělo alespoň 80 procent klientů mobilních hospiců. Dokument vytvořený ministerstvem zdravotnictví spolu s Českou společností paliativní medicíny a Fórem mobilních hospiců stanoví také, že by o pacienty a jejich rodiny v době umírání měl pečovat tým odborníků – lékař, sestra, sociální pracovník, ale také psycholog, kaplan nebo fyzioterapeut. Péče mobilních hospiců je od loňského roku hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
Dokument bude vodítkem nejen pro pojišťovny, ale také pro pacienty a jejich rodiny. Srozumitelným způsobem ukáže, jakou kvalitu poskytované péče mohou očekávat od mobilních hospiců, které pečují o nemocné a umírající. „Standardy jsou důležitým milníkem pro veřejnost, a to především pro pozůstalé. Mohou se přesvědčit, jestli například jejich maminka dostala maximum péče k důstojnému odchodu,“ uvedla v tiskové zprávě předsedkyně Fóra mobilních hospiců Monika Marková.
Standardy vycházejí z podobného dokumentu z let 2015 a 2016, rozšiřuje je o nejnovější poznatky ze zahraničí nebo aktuální legislativu. Základem péče je plán, který vzniká v souladu s přáními pacienta a jeho rodiny. Jeho součástí jsou i řešení nečekaných krizí jako vážné zhoršení bolesti či akutní změna zdravotního stavu. Po smrti pacienta tým pomáhá rodině s truchlením.
„Cílem péče o umírajícího pacienta je mírnění nepříjemných tělesných projevů nemoci a dosažení maximálního možného pohodlí,“ píše se v dokumentu. V plánu jsou postupy pro každodenní péči ošetřovatelů i lékařů, tým se setkává zpravidla jednou týdně. Součástí péče je vedení dokumentace, která je přístupná i pacientům.
Paliativní péče se využívá u pacientů, jejichž prognóza je kratší než půl roku. Nejčastěji ji potřebují pacienti s pokročilými nádorovými onemocněními, neurodegenerativními nemocemi jako je roztroušené skleróza, Parkinsovova nemoc, demence, AIDS, konečná stádia chronických orgánových selhání nebo kombinace více nemocí u velmi starých pacientů.
Nejčastějšími příznaky, které musí tým řešit, je bolest, dušnost, únava a slabost, nevolnost a zvracení, úzkost a deprese, zácpa, nechutenství, poruchy vnímání nebo otoky. Hodnocená je také souvislost tělesných příznaků s psychologickými, sociálními nebo duchovními.
„Diagnóza nevyléčitelného onemocnění, umírání a konec života přináší nejistoty a otázky spirituálního rázu u většiny nemocných bez ohledu na jejich příslušnost k církvi,“ uvádí dokument.
V pilotním provozu byla péče hrazená v letech 2015 až 2016. V současné době má úhradu u jedné či více pojišťoven přiznáno asi 15 zařízení. Fórum mobilních hospiců sdružuje 35 těchto zařízení ze všech krajích kromě Libereckého. Loni pečovaly o více než 2200 nevyléčitelně nemocných.
25.4.2019zdroj: ČTK
