Lékař českého původu Bohdan Pomahač patří ke špičce transplantační chirurgie, do dějin medicíny se zapsal před deseti lety, když jako první ve Spojených státech transplantoval obličej. Tento náročný zákrok od té doby Pomahač už desetkrát zopakoval, naposledy loni koncem léta. Ostravský rodák, který přišel na svět 8. března 1971, jako lékař vyrostl v USA, kam odešel brzy po promoci na olomoucké lékařské fakultě, už skoro čtvrt století působí v Bostonu.
„Obličej je nesmírně zajímavá část těla, která mě fascinuje. Nejde tam jen o to navrátit pacientovi lidskou podobu, ale také o to, abychom mu jen nenasadili masku. Aby se dokázal usmát, najíst, aby cítil,“ vysvětlil před lety Bohdan Pomahač v rozhovoru pro MfD, proč se vlastně pustil do transplantace obličeje. Cestu mu k tomu otevřely nejen zkušenosti, které jako chirurg na sbíral při rekonstrukčních operacích, ale také první francouzský pokus s podobnou operací v roce 2005.
„A to byl ten bod, kdy jsem si říkal, že to je trochu šílenství. Každý se bojí toho, co nezná, ale proč to nezkusit,“ vzpomínal také Pomahač, který v Bostonu ochotně zaskakoval za starší kolegy, kterým už se nechtělo operovat po nocích či na konci týdne. Pracovitostí je ale proslulý i v současné funkci šéfa transplantačního oddělení na bostonské Brigham and Women’s Hospital, která spadá pod slavnou Harvardovu univerzitu (kde Pohamač také vyučuje).
„Mám v sobě nějakého červíka, který mi nedovolí spokojit se s tím, že jdu do práce, odvedu tam své penzum a jdu domů. To by mi nestačilo,“ svěřil se před pár lety lékař, který v době svých amerických začátků trávil v nemocnici celé dny, výjimkou nebylo ani 72 hodin v kuse. Odchodu do Ameriky, kam jej následovala i jeho současná manželka, nikdy nelitoval. Kariéru za oceánem, kam poprvé nahlédl už jako medik během stáže, si Pomahač vybral zejména kvůli způsobu vzdělávání mladých lékařů.
Vnímá přitom, že zdravotnictví ve Spojených státech bojuje s řadou problémů, například vysokými poplatky nebo cenami operací a dalších zákroků, co se týče přípravy lékařů ale podle Pomahače nemá konkurenci. „Mladí lékaři mají svobodnou volbu ve výběru délky postgraduálního vzdělávání a zároveň možnost účastnit se operací, které jsou schopni zvládnout,“ řekl například ostravský rodák, který v Bostonu začínal v 26 letech nejprve v laboratoři zabývající se genovým transferem do kožních buněk.
Začátky byly tvrdé, Pomahač po letech už s úsměvem vzpomínal třeba na první bydlení, prolezlé šváby, kterých se marně snažil zbavit zimou nebo světlem. V té době také trávil v práci desítky hodin v kuse – což už dnes podle jeho slov není v USA možné – a usínal, kdykoli si někde mimo nemocnici sedl, klidně třeba v divadle. Úsilí se ale vyplatilo, časem Bohdan Pomahač získal místo na klinice plastické chirurgie a mohl konečně začít dělat „práci, která ho naplňuje“.
O dráze chirurga přitom uvažoval už od samých počátků studia medicíny, zprvu ovšem uvažoval o neurochirurgii nebo operacích srdce. Neurochirurgie mu ale během stáže v ostravské nemocnici příliš „nesedla“, na kardiochirurgii ho „zase zklamalo, že je jedna operace jako druhá, žádná velká invence“. Nakonec se tedy rozhodl pro chirurgii plastickou, byť ta se v Olomouci za jeho studií příliš neučila, byla jen okrajovou součástí státnice z chirurgie. Pořádně se k ní tak dostal teprve v Americe.
Někdejší nadaný šachista a otec dvou dětí, které už jsou doma spíše v Americe, má dnes za sebou tisíce operací, několik z nich se ale vymyká rutině. Známé jsou hlavně transplantace obličeje – první provedl Pomahač se svým týmem v březnu 2011 a zatím poslední desátou (což byla druhá transplantace stejné pacientce) koncem loňského léta. Kromě toho se pokouší také o transplantace končetin, zatím se mu to povedlo v případě paží, zatím jen uvažuje o transplantaci nohou.
Profesor Harvardovy univerzity Pomahač dostal za svou práci řadu ocenění, mimo jiné od České transplantační nadace (2012), dostal i Cenu Neuron za přínos světové vědě v oblasti medicíny (2014). V roce 2015 mu pak prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy.
6.3.2021zdroj: ČTK
