„Osteoporóza je choroba dětství, která se projeví ve stáří,“ říká prof. MUDr. Vladimír Palička, předseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu. V následujícím textu se prof. Palička vyjadřuje k problematice týkající se osteoporózy – zda je dědičná, kterou věkovou skupinu nejvíce ohrožuje a co dělat, když už je diagnostikována.
Osteoporóza se ne nadarmo označuje za tichého zabijáka kostí. Zákeřná je především v tom, že si ji pacient ze začátku neuvědomuje, nijak se totiž neprojevuje ani nebolí. Pacient tak nemá potřebu navštívit lékaře. Projevy nemoci jsou ze začátku velmi nenápadné. Až v pozdějším věku se začíná objevovat typický pokles tělesné výšky (někdy až o 10 až 15 cm). Další typické symptomy jsou bolesti zad či kloubů, které jsou ale ve vyšším věku tak obvyklé, že se nedají bezpečně přiřadit výhradně k tomuto onemocnění.
Většina pacientů trpících osteoporózou jsou ženy. Podle průzkumů tímto onemocněním trpí každá třetí žena ve věku nad 50 let. Obvykle se nemoc projeví po menopauze (klimakteriu), v době, kdy poklesne produkce ženských pohlavních hormonů, které mají schopnost velmi dobře chránit kostru. Po přechodu se u žen velmi často objeví prudký pokles hustoty kostí, který vede k osteoporóze. Tento pokles může nastat velmi rychle, u některých pacientek i 2 až 3 roky po klimakteriu, nejčastěji však přibližně po 5 až 8 letech.
Řada odborníků tvrdí, že osteoporóza je choroba dětství, která se projeví ve stáří. Důvodem je to, že lidská kost se právě od dětství vyvíjí tak, aby byla pevná a odolná. Svého maxima dosáhne ve věku kolem 25 let. Do této doby si všechny základní kostní „stavební materiály“, jako je vápník, vitamín D a minerály ukládáme s tím, že je budeme ve stáří potřebovat. Kdo si v dětství do této pomyslné „banky“ uloží málo těchto nezbytných složek pro zdraví růst kostí, velmi brzy dosáhne na její dno. Pokud navíc neměl člověk v dětství dostatek zdravého pohybu, prořídlá kost má v pozdějším věku vyšší tendence ke zlomeninám.
Obecně lze říci, že osteoporóza postihuje všechny kosti v těle. Nejčastěji a nejdříve se však tato nemoc projeví zlomeninou předloktí. Tato osteoporotická zlomenina se vyskytuje u žen relativně brzy po přechodu, např. prostým zakopnutím a následným pádem na zem, kdy pacientka v obranném reflexu před sebe vymrští ruku, aby nedopadla na obličej, a zlomí si ji těsně nad zápěstím. Velmi často si ani pacientka, ani lékař neuvědomí, že tato zlomenina by mohla být projevem osteoporózy a je přehlížena.Další typickou zlomeninou je zlomenina páteřních obratlů. Třetí typickou a velmi obávanou zlomeninou je zlomenina krčku stehenní kosti. Jedná se o závažnou a komplikovanou frakturu, která je bohužel spjata i s vysokou úmrtností.
Osteoporóza je chorobou geneticky podloženou, dědičnou. Tato dědičnost je velmi složitá, nedá se zcela přesně určit podle genetických informací, zda pacient bude nebo nebude mít osteoporózu. Nicméně přibližně 2/3 příčin vzniku osteoporózy jsou genetického původu. Významnou roli hraje ale i řada dalších faktorů, jako je dostatek pohybu a zdravá životospráva bohatá na vápník, vitamín D a kostní minerály. Nicméně je známo, že osteoporóza v rodině, především v ženské větvi, signalizuje, že riziko vzniku osteoporózy je pro daného pacienta či pacientku vysoké, především v době po přechodu.
Pokud je pacientce či pacientovi diagnostikována osteoporóza, základem v tom okamžiku je:
zdroj: AMI Communications, OZdravotnictví