Náchylnost ke zneužívání látek, jako jsou například drogy či alkohol, má svou genetickou složku. Toto zjištění vedlo herce Michaela Douglase k tomu, že vyjádřil znepokojení nad možným zvýšeným rizikem, jemuž mohou být vystaveny jeho děti, zvláště s přihlédnutím k tomu, že již jiní jeho rodinní příslušníci měli problémy se závislostí. Je to pochopitelné znepokojení, i když z vědeckého hlediska genetický přenos náchylnosti ke zneužívání látek není tak jednoduchý. Především proto, že dosud bylo identifikováno jen málo genetických variant, které utvářejí riziko zneužívání, píše italský deník Corriere della Sera.
„Tyto podmínky jsou charakterizovány klinickou mnohočetností a nemocností z hlediska psychiatrie,“ uvádějí Cassie Yuová a Jon McClellan z fakulty psychiatrie Washingtonské univerzity. „Kromě genetické náchylnosti ke zneužívání látek je tu i náchylnost vyvolaná vzájemným působením sociálních a kulturních faktorů. Proto jsou zvláště komplikované i studie, jejichž cílem je odhalit, které geny jsou zapojeny do přenosu zvýšeného rizika vývoje závislosti, nebo naopak ty faktory, které brání jejímu vzniku,“ konstatují.
Vědecká komunita obecně souhlasí s tím, že pro příbuzné v první linii, tedy i pro děti, skutečně existuje potenciální zvýšené riziko získat takovou genetickou výbavu, která určuje náchylnost k zneužívání různých látek, jako jsou opiáty, kokain, konopí a alkohol. Na druhé straně je tu zapotřebí ještě dalších faktorů. „Zneužívání alkoholu, nikotinu a konopí je rovněž silně ovlivněno sociálními faktory, především v době dospívání, zatímco genetické faktory možná hrají významnější roli v tom, že zneužívání látek přetrvává a vzrůstá do dospělého věku,“ říkají vědci.
Současné poznatky o komplexní rovnováze mezi sociálními a genetickými faktory při určování úrovně rizika vývoje závislosti jsou plodem nedávných studií a ještě nemohou být považovány za definitivní.
Některé zjištěné poznatky se týkají například alkoholu. „Studie prováděné na dvojčatech a adoptovaných dětech nasvědčují tomu, že tu existuje významný genetický vliv pokud jde o závislost na alkoholu,“ říkají Yuová a McClellan. „Děti osob trpících alkoholismem, které adoptovali jedinci nemající tento problém, tedy děti, které vyrůstaly v prostředí, kde nebylo ve zvyku pít alkohol, se ukázaly být vystaveny mnohem většímu riziku než děti, které se narodily lidem nemajícím problémy s alkoholem a které byly rovněž adoptované rodiči bez problémů s alkoholem,“ dodávají.
Geny, které jsou spojovány se sklonem k alkoholismu nebo užívání drog, mají samy o sobě jen malý účinek, uvádí Danielle Dicková z centra pro výzkum alkoholismu při Virginské univerzitě. „Jsou to pravděpodobně tisíce variant, které toto riziko ovlivňují a které nejsou nikdy všechny zastoupeny u jednoho jedince vykazujícího závislost,“ dodává.
Tedy prostou spojitost mezi genem a úrovní rizika závislosti je třeba považovat za nevěrohodnou. A to i proto, že k identifikaci specifických genů pro choroby tak geneticky složité je zapotřebí studií s rozsáhlými vzorky, které není snadné uskutečnit.
28.12.2018zdroj: ČTK
