V transplantačních centrech, která jsou až na dvě výjimky součástí fakultních nemocnic, se lékaři potýkají s nedostatkem personálu, který buď onemocněl nebo vypomáhá na „covidových“ odděleních. Kromě toho se musí vypořádat s omezeným počtem lůžek, na něž by bylo možné bezpečně umístit pacienty po transplantacích, s nedostatkem dárců orgánů, a občas i s nákazou u těch, kteří na orgán netrpělivě čekají. V loňském roce činil meziroční pokles transplantovaných orgánů 12 %. Česká republika měla před pandemií skvěle rozběhnutý dárcovský program a umisťovala se na prvních příčkách nejúspěšnějších zemí.
„Loni se v celé republice uskutečnilo 443 transplantací ledvin, což je o 67 méně než v roce předchozím. Příčin je mnoho, nebylo dost dárců, protože lékaři na intenzivní péči a na ARO, kteří dárce „vytipují,“ jsou zahlceni péčí o covidové pacienty,“ říká prof. Třeška, přednosta Chirurgické kliniky FN Plzeň a předseda České transplantační společnosti.
Péče o dárce orgánů vyžaduje rozsáhlou přípravu a na to je v době pandemie omezený prostor. Loni bylo proto zemřelých dárců o 39 méně než v r.2019, pokles byl také u živých dárců – bylo jich o 21 méně.
S nedostatkem dárců plic se loni potýkalo transplantační centrum v nemocnici Motol. Právě plíce jsou cílový orgán postižení při covid-19. „Péče o dárce plic je snad nejsložitější ze všech a pracovníci anesteziologicko-resuscitačních oddělení a intenzivní péče měli plné ruce práce s pacienty s těžkým průběhem koronaviru. Zatímco v roce 2019 jsme transplantovali plíce 42 pacientům, loni to bylo 35, ale i tento počet považujeme za úspěch,“ popisuje prof. Lischke, přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, vedoucí Programu transplantace plic pro Českou republiku a zároveň předseda Společnosti pro orgánové transplantace. V důsledku pandemie a zatížení zdravotního systému se podle něj někteří čekatelé nemusí dostat k transplantaci včas. „Pro náš transplantační program jsou velmi důležití pneumologové, kteří indikují a vyšetřují pacienty k transplantaci plic, a právě plicní kliniky po celé republice byly covidem extrémně zasaženy. Lékařů bylo třeba na covidových odděleních a proces indikací k transplantaci plic se tak logicky zpomalil,“ pokračuje prof. Lischke.
Dalším potenciálním úskalím je nakažení koronavirem u dárců a příjemců – v takovém případě totiž nesmí k transplantaci dojít. „Přítomnost viru jsme pečlivě testovali hned od jara. U dárců jsme se nespokojili jen s negativním PCR testem, ale provádíme CT vyšetření plic, které umí odhalit případné poškození plic způsobené virem. Potřebujeme si být na 100 % jisti, že dárce není nakažen. Několik nakažených jsme u dárců plic zaznamenali – ti byli okamžitě vyřazeni. Měli jsme také jednoho příjemce na plíce, který byl testován jako pozitivní těsně před transplantací. Museli jsme ho poslat domů a o orgán jsme přišli,“ popisuje realitu prof. Lischke.
Výjimkou, co se poklesu transplantací týče, je Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), největší evropské transplantační centrum. Ten není součástí fakultní nemocnice a covid jej tak nezasáhl jako ostatní centra. „V IKEM jsme navzdory situaci udrželi transplantační program na podobné úrovni jako v minulých letech. V roce 2020 jsme transplantovali 494 orgánů, což je jen o 8 % méně než v roce 2019. Je třeba ale říci, že rok 2019 byl rekordní,“ popisuje prof. MUDr. Ondřej Viklický, přednosta Transplantačního centra.
23.2.2021zdroj: Ozdravotnictví.cz