Přečtěte si zkušenost čtenáře OZdravotnictví s úrovní zdravotnictví v Česku a ve Francii. Při lyžařské dovolené se mu přihodil velmi vážný úraz, kvůli kterému absolvoval několik týdnů v péči francouzských lékařů a zažil na vlastní kůži zázemí a služby, o jakých se u nás často pacientům může jen zdát. A při převozu do Česka, jakmile to zdravotní stav dovolil, to také na vlastní kůži zažil. V článku je hodně detailů ohledně přístupu zdravotnického personálu i o nemocniční gastronomii.
Stal se mi úraz na lyžích během mé dovolené ve Francii. Při tréninku na sjezdových lyžích, jsem přibližně ve 100 km/h vyjel ze sjezdovky. Při pokusu o návrat, se mi zapíchly lyže do hlubšího sněhu a byl jsem katapultován. Podle očitých svědků, jsem dopadl ve vzdálenosti přibližně 50m, na rovnou část sjezdovky. Zlomil jsem si ruku, 6 žeber, natrhl plíci (což mělo za následek pneumotorax levé plíce) a na závěr malý otřes mozku.
Na svahu se mi dostalo velmi rychlé pomoci, ale vzhledem k masivnímu krvácení do hrudní dutiny došlo k zadušení a zástavě srdce. Byla provedena resuscitace a obnoveny základní životní funkce. Bylo přede mnou však 20minutové čekání na helikoptéru a lékaře. Dostal jsem kyslíkovou masku. Během chvíle sem prochladl, což bylo ovšem ku prospěchu, neboť mi to tišilo bolest. Po příletu lékaře mi byl podán morfin proti bolesti a byl sem přepraven do nemocnice v Annency.
Zde se mi dostalo opravdu kvalitní péče. Nemocnice v Annency, je specializovaným zařízením na léčbu traumatických poranění z lyží. Vzhledem ke své poloze, je spádovou nemocnicí pro velký úsek Savojských alp a zdejší doktoři jsou v dané problematice považováni za velké odborníky.
Byl mi zaveden drén do levého boku, který obnovil chod levé plíce a sloužil k odsátí krve a vody, která se v hrudním koši nastřádala. Po kompletním vyšetření na CT a rentgenu bylo konstatováno, že kromě výše popsaných poškození už mi nic dalšího není. Vzhledem k mému stavu jsem byl odeslán na JIP a čekal na operaci ruky. Měl jsem zlomenou kost mezi ramenem a loktem a bylo rozhodnuto, že mi bude operativně vyztužena tyčí, která bude zajištěna šrouby. Bohužel se vyskytl menší komunikační zádrhel, protože francouzský personál neovládal příliš angličtinu a ani já jsem nebyl zrovna zdatný v tomto jazyku. Nakonec jsme se ale v rámci možností na všem dohodli.
Úroveň služeb ve francouzské nemocnici
Operace proběhla úspěšně a byl sem opět hospitalizován na JIPu. Péče byla velmi intenzivní a byl jsem umístěn na jednolůžkový pokoj se zavedeným drénem, pomocným kyslíkem a s nitrožilní výživou. Staraly se o mě dvě sestry a byl jsem napojen na monitor, který mi kontroloval obsah kyslíku, tep a dech. Součástí péče byla ranní výměna ložního prádla, během které proběhla i hygiena. Byl jsem pečlivě omyt žínkou, vyčistili mi zuby a byl sem dotázán zda chci oholit. Následně jsem dostal snídani, kdy jsem si mohl vybrat z kávy, čaje nebo čokolády. Dále byla možnost jogurtu a na výběr byl toust či bageta, ke které bylo máslo a marmeláda. Dvakrát denně za mnou docházel fyzioterapeut a pomáhal mi rozhýbávat operovanou ruku. Vzhledem k vysokým dávkám morfinu jsem měl zácpu. Potřeby jsem vykonával na pokoji, na malou jsem používal tzv. „bažanta“ a na velkou mi přivezli speciální křeslo. Vždy mi bylo dopřáno potřebné soukromý a vzhledem k mým omezeným pohybovým možnostem jsem byl po vykonání potřeby vždy pečlivě očištěn a uložen na lůžko. Po ranní hygieně jsem byl pomocí mobilního rentgenu zkontrolován na lůžku. Během dopoledne se stavila pracovnice cateringu a byl sem dotázán co bych si přál k obědu. Neměl jsem žádné omezení v podobě diety a tak sem si mohl vybrat z velké nabídky. Oběd se skládal z hlavního jídla a přílohy (maso, ryba, sýr, mrkev, špenátem, bramborová kaše… atd.), pak sýr, a byl k němu i bílý jogurt a dezert (creme brulee, pudinky různých příchutí, zmrzlina či ovoce). Večeře bylo opět se širokým výběrem lehčích obědových jídel. Lékař se mi věnoval každý den.
Po zlepšení mého stavu jsem byl přeložen na traumatologickou chirurgii. Kde jsem byl umístěn na jednolůžkovém pokoji s možností elektricky ovládat s postele otvírání a zavíraní oken, žaluzií a samozřejmě elektrickou postelí. Na pokoji byla k dispozici toaleta se sprchovým koutem. Nutno ještě dodat, že vše bylo uděláno bez spár a velmi hygienicky. V průběhu celé hospitalizace mi byla třikrát denně kontrolována teplota (teploměr, který se zaváděl do ucha a na kterém byla vždy sterilní plastová zátka). Za celou dobu hospitalizace se ke mně choval personál velmi přátelsky a sestry byly vždy usměvavé a ochotné pomoci, nikdy jsem nebyl nepříjemně odbyt a cítil jsem se jako klient, nikoliv přítěž(!!!!). Pokoj, na kterém jsem byl hospitalizován, nebyl nadstandardní a jediný luxus, který jsem si dopřál, bylo zprovoznění TV s Internetem za 5 EUR/den. Hygienu jsem prováděl sám v soukromý své koupelny a během doby strávené v koupelně, mi byla převlečena postel a bylo mi vyměněno oblečení. Měl jsem na výběr z tzv. „andělíčka“ nebo pyžama s županem. Po celou dobu mé hospitalizace jsem dvakrát denně cvičil s fyzioterapeutem.
Návrat do Česka
Jakmile to můj stav dovolil, byl jsem převezen do České republiky a předán na kontrolu ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Převoz byl velmi náročný, musel jsem absolvovat 10 hodinovou cestu v sanitce přes Švýcarsko, Rakousko a Německo. Do nemocnice jsme dorazili v 6:15, byl jsem odeslán na rentgen a ultrazvuk. Šok z velmi zastarale vybavené ordinace na příjmu pokračoval převozem na kolečkovém křesle snad z počátku 60. let. Následně jsem tři hodiny čekal až přijde lékař, který byl na vizitě u již hospitalizovaných pacientů. Vzhledem k velké bolesti zad, jsem po dvou hodinách v čekárně požádal sestru, zda bych si nemohl lehnout, že po dvaceti dnech v leže mi dělá problém sedět. Sestra mi vyhověla o omlouval se, že musím tak dlouho čekat (díky). Na základě vyhodnocení mého stavu bylo rozhodnuto o mé hospitalizaci. Jsem sice občan České republiky, ale jako německý zaměstnanec mám zdravotní pojištění od německé zdravotní pojišťovny. Nastal tedy první problém, protože si sestry nevěděly rady s tím, že nemám českou pojišťovnu. Mám však jako rezident české republiky potvrzení od OZP. Neměl sem ho samozřejmě s sebou, ale na mé německé kartě pojištěnce je z jedné strany tzv. evropský průkaz pojištěnce. Ve Francii nikoho nezajímalo, kde jsem pojištěn, ale zda! No po půlhodinovém jednání jsem sestry přesvědčil a přestali s tím dělat obstrukce.
Mám velmi slabé žíly a je složité mi brát krev. Sestra, která tím byla pověřena se chovala velmi necitlivě a způsobila mi velkou bolest tím, že se netrefila. Po mém několikátém apelu ať toho nechá se urazila a práskla dveřmi se slovy „si to odeberte sám“ (s ruským přízvukem). Naštěstí pak přišla jiná sestra a odběr se zdařil. Pak mi chtěli natočit EKG, ale přístroj přestal ukazovat a tak sem byl přijat bez tohoto vyšetření. Sestry jen konstatovali, že už to fakt vůbec nejde a teď jim snad dají ten nový. Poslední jídlo byla večeře ve Francii a na dotaz zda mohu dostat něco k jídlu v 10:00 mi bylo řečeno, že oběd je v 12:00.
Převezli mě na oddělení chirurgie a byl jsem hospitalizován na třílůžkovém pokoji. Kde jsme byli dva pacienti. Toaleta se sprchovým koutem byla na chodbě k dispozici celému oddělení. Polohovací lůžko bylo však standardní kvality. Bohužel táhlo přes stará dřevěná okna a nedaly se stáhnout horní žaluzie. S velkým očekáváním jsem se těšil na oběd a dočkal sem se opravdového šoku. Polévka, zřejmě kulajda, chutnala spíš jako octová, tzv. čevapčiči s bramborem a hořčicí bílé barvy nevzbuzovalo o mnohé více nadějí a nakonec nejpoživatelnější byla kompotovaná červená řepa. Poslední kapkou byl dezert: kobliha v igelitovém balení. Vzhledem k tomu, že jsem byl již v Praze, tak mi manželka nakonec přinesla oběd z domova. K večeři byla hovězí s rýží, která se dala aspoň sníst. Ráno jsem byl již pln očekávání snídaně, v bláhové naději, že horší než marmeláda to nebude, ale bylo. Snídaňové menu se skládalo z dvou housek, tvarohově-smetanového krému másla a kávy. Na můj dotaz zda bych nemohl dostat něco, abych si mohl ty housky aspoň namazat, se mi dostalo sarkastické odpovědi. „Chcete snad vajíčka se šunkou? Vždyť to máte zadarmo!“ Ne nemám, měsíčně platím přes deset tisíc na zdravotním pojištění.
České zdravotnictví trpí špatnou organizací práce a nedostatkem prostředků na kvalitní zdravotnické pomůcky. Měření teploty se provádí pomocí teploměrů, které se umisťují do podpaží a kolují mezi pacienty. Nakonec, když naměří nesmyslné hodnoty, si sestra teplotu vymyslí, aby splnila povinnost. Vizita ve Francii probíhá formou komunikace lékaře s pacientem, seznámení ho s jeho stavem, oznámení mu co bude následovat a jak bude léčen. V Čechách se nažene do pokoje dvacet lidí a primář oddělení je seznámen s tím, kdo a s čím se léčí. S pacientem se nikdo nebaví, což má za důsledek dezorientovanost pacientů a naprostou nejistotu co s nimi bude.
29.4.2014
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
