V posledních dnech jsme opět konfrontování s požadavky lékařů na vyšší mzdy a dokonce se zdá se, že někteří lékaři, zejména ti mladší, začnou opět hrozit „exodem“. Věřím, že ten „exitus“ si tentokrát odpustí. Komu se vlastně hrozí? Ministerstvu, parlamentu, vládě? To těžko, ti si vysoce kvalitní zdravotní péči vždy nějak zajistí. Hrozí se nám všem ostatním – potencionálním pacientům, závislým na péči, kteří ale se samotným problémem mnoho nenadělají.
Rozhodně nechci zpochybňovat nároky schopných a k nám pacientům vstřícných lékařů na vyšší odměny. Zvlášť když jim to ministr zdravotnictví v minulém roce neuváženě slíbil. Uvedu pouze několik dat, čísel a informací a nechť si náš čtenář o celé věci udělá vlastní obrázek.
Ekonomická krize v letech 2009 a částečně i v roce 2010 nás jako stát „vrátila“ ekonomicky (tedy výkonem ekonomiky poměřovaným HDP) někam do roku 2008. Nastartování jakéhosi růstu předpokládají ekonomové nejdříve v roce 2013. Tento rok, pokud se nestane ještě nic horšího, předpokládají analytici stagnaci či „lepší“ nulu, respektive dvou promilový růst.
Jak se v této době dařilo a daří průměrnému občanovi v České republice?
Spotřeba domácností klesá, zatímco průměrná inflace stoupá (letos odhad 3,3%). Míra nezaměstnanosti sice výrazně nestoupá ale ani neklesá a je kolem 7%. Klesá reálná mzda a průměrná mzda byla na konci roku 2011 kolem 26 000,-Kč. Meziroční nárůst byl kolem 2%. Je jasné, že jde o průměr a ten vždy znamená, že existuje řada lidí, která na tento průměr nedosáhne
Jak se vyvíjelo platové postavení průměrného lékaře v České republice? Ovlivňoval ho pochopitelně stejný ekonomický vývoj jako nás ostatní. Disponibilní zdroje zdravotního pojištění, ze kterého jsou většinou čerpány finance na platy lékařů a dalších zdravotnických pracovníků přitom klesaly. Přesto bylo zdravotnictví jednou z velmi mála oblastí, která výrazněji nestagnovala, což je jistě dobré i pro nás pacienty. V tomto segmentu se nepropadala nezaměstnanost. Mzdy zaznamenaly každoroční nárůst v celém zdravotnictví. Nárůst nominálního platu u lékařů (také díky akci Děkujeme odcházíme v roce 2011) byl 33% oproti roku 2008. Odhad průměrného platu lékaře na konci roku 2011 je kolem 61 000,-Kč. Také tady platí, že jde o průměr, který zdaleka nebude pobírat každý lékař. Připomeňme pro korektnost, že průměrný lékař odpracuje na přesčasech a službách daleko více hodin než jiný průměrný zaměstnanec.
Jaké má lékařský stav výhody a nevýhody oproti ostatním profesím?
Profese lékaře je v zásadě pro společnost nepostradatelná a jejímu nositeli z toho obvykle plyne vysoký společenský status. Lékaře obvykle na úřadu práce nepotkáme, protože jde o špičkové vzdělání a zcela unikátní specializaci, která je kombinovaná s již zmíněnou potřebností. Znamená to, že se lékař s vysokou pravděpodobností neocitne delší dobu bez zaměstnání i s ohledem na skutečnost, že ve srovnání s jinými odvětvími je snadnější přechod do privátní sféry. K výše uvedenému ještě zmiňme organizovanost v odborech a velmi silnou vyjednávací sílu.
Na druhou stranu je studium medicíny velmi náročné a v porovnání s ostatními profesemi relativně dlouhé. Lékař po dokončení studia musí počítat také s poměrně dlouhým obdobím (někdy 3 roky a více), kdy bude pracovat daleko více než je obvyklé a přitom pobírat mzdu spíše podprůměrnou. Následně je výkon lékařské praxe do značné míry celoživotně provázen vysokou odpovědností, stresem a rizikem chyby a selhání, které může mít i fatální následky pro druhého člověka.
Přejme tedy lékařům lepší ohodnocení, nicméně podle mého by jim slušela trocha ohledu, solidarity a empatie k nám ostatním.
V článku byla použita data z ÚZIS, ČSÚ a prezentace analytika Mgr. J. Kvačka v rámci semináře IVD www.ivd.cz dne 25.4.2012.
27.4.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
