V České republice je 140 000 lidí s demencí (včetně obávané Alzheimerovy nemoci), 30 % z nich má již rozvinutou, těžkou formu nemoci a jejich stav vyžaduje 24 hodinový dohled a pomoc, ze ¾ se o nemocné starají rodiny a nutno dodat, že jen s minimální podporou státu.
Ilustrační foto |
Ti aktivnější již mají plány a dokonce podle nich i konají. Tématu se věnují jejich přední politici (ve Francie to byl např. tehdejší prezident Nicolas Sarkozy, ve Velké Británii současný premiér David Cameron) a problematice se věnoval i jeden ze summitů nejvyspělejších zemí světa G8. Jak se však zdá, Česká republika má času dost. Dokladovat to může také více jak dvacetiletá laxnost, se kterou náš stát přistupuje k řešení problematiky dlouhodobé péče a součinnosti resortu zdravotnictví a sociálních věcí. „Oddělení dlouhodobé péče jsou u nás špatně definovaná, péče sama je nekvalitní a chronicky podfinancovaná“, konstatovala na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně k problematice Alzheimerovy nemoci předsedkyně České alzheimerovské společnosti MUDr. Iva Holmerová.
Není náhodou, že ČR dokonce do mezinárodního evropského orgánu, který má koordinaci strategie na evropské úrovni na starosti, vysílá zástupce neziskového sektoru (Českou alzheimerovskou společnost), s minimální šancí cokoli za náš stát ovlivnit. Česká republika si v této oblasti vystačí s usneseními vlády, které stejně nikdo neplní, tak jako to z roku 2010 o Národní strategii boje proti demenci. Zatím s demencí a Alzheimerovou nemocí bojují jen sami postižení a jejich blízcí. Zoufale schází nejen záruka včasné diagnostiky a tím pádem také včasné léčby, ale hlavně spektrum sociálních služeb, které by takto nemocní a jejich blízcí mohli využívat.
V současné době v ČR
autor: