Dvojí standard kvality zdravotnické péče je neobhajitelný morálně i ekonomicky. Už tak kolabující nemocniční systém by se stal mnohdy přístupným jen tomu, kdo by si připlatil. Přesto, nebo právě proto nepřestává českou pravici přitahovat. Zdravotnické odbory v minulosti opakovaně vyjadřovaly nesouhlas se zavedením nadstandardů ve zdravotnictví. Velmi se totiž obávaly toho, s čím nyní vyrukoval současný ministr Vlastimil Válek na ideové konferenci TOP 09 — přál by si rozdělit zdravotní péči na „dvě skupiny kvality péče“ podle možností pacientů připlatit si.
Zatímco ideologie TOP 09 klade důraz na individualitu a osobní schopnosti, odbory staví na jiných hodnotách, jako jsou vzájemná pomoc, solidarita a pomoci slabšímu. Od těchto základních principů se pak odvíjejí také postoje a jednotlivé kroky obou stran. Solidarita prospívá všem.
Ale vedle hodnotové stránky je tu samozřejmě ekonomický aspekt. A tady je nutné zdůraznit, že návrh na zavedení nadstandardů přichází krátce poté, co vláda vzala ze zdravotnictví čtrnáct miliard korun snížením plateb za státní pojištěnce. Vnucuje se podezření, že vytvoření poptávky po nadstandardu je cílené, aby se prosadil ideologický záměr.
Návrh přichází v době, kdy máme za sebou těžké roky covidové pandemie a kdy i významné ekonomické instituce sdělují, že je potřeba přehodnotit některé dlouho hlásané mantry neoliberálních ekonomů, protože si začínají uvědomovat, že základem rozvoje je zdravá společnost. Konečně se tak snad dostane sluchu poznání, které odbory se svými ekonomickými experty dlouhodobě potvrzují, že široká míra solidarity je výhodná i z ekonomických důvodů.
Ilustrovat to můžeme na mnoha příkladech. Vezměme si třeba politiky oblíbené zdůvodnění potřeby nadstandardů v případě výměny kloubu pacienta, který si dosud nemůže připlatit na „lepší“ materiál. Pacienti by měli dostat moderní materiály, protože se to vyplatí i ekonomicky — materiály vyráběné novou technologiemi se méně opotřebovávají. Pacient, který dostane „lepší“ kloub, má šanci, že další jeho výměna proběhne později, kloub bude sloužit déle, pacient zažije menší bolesti a bude spokojenější.
Současně ušetří i zdravotnický a sociální systém. S každou reoperací se totiž pojí další náklady. Musí se zaplatit nový materiál, práce zdravotníků a další náklady zdravotnických zařízení. Zanedbatelnou částkou nejsou ani náklady na rehabilitaci a sociální zajištění.
Jiný příklad představuje zavedení moderních metod, jako je operace robotem. Robotické operace jsou přesnější, rychlejší, pacient má méně komplikací, dříve se uzdraví, nezůstává tak dlouho na nemocenské, případně drahá chemoterapeutická léčba proběhne v menším rozsahu.
Často se setkáváme s tvrzením, že nadstandardy přinesou okamžité finanční prostředky do zdravotnictví. Takové tvrzení je buď účelová lež, nebo neznalost systému financování. Finanční prostředky z připojištění by totiž byly primárně příjmem zdravotních nebo jiných pojišťoven, které by je teprve tehdy, až dojde k pojistné události, mohly vyplatit — po přezkoumání pojistné události — zdravotnickému zařízení.
Za zcela demagogické proto považujeme vysvětlení ministra Válka, že nadstandard „přinese zkvalitnění pro všechny“. Vzhledem k velkým personálním problémům, které ve zdravotnictví máme — chybí lékaři, sestry i další zdravotnický personál — se velmi obáváme, že se pacient, který nebude mít dostatečný balík peněz, nedostane k péči, kterou by potřeboval. Dvojí typ péče totiž může snadno znamenat, že když zaplatíš, máš vše ihned.
A co nemocní, kteří na to nebudou mít? Ministr Válek prohlásil, že jeho návrh prý není asociální. Přišel s ním navíc v nynější ekonomické krizi, kdy se mnoho lidí obává o svou budoucnost a kdy strmě roste počet lidí propadajících se do chudoby a těch, pro něž je problém vyjít s financemi od výplaty k výplatě.
Proti běžným nadstandardům, které mimochodem už dávno fungují, odborový svaz nikdy nic nenamítal — je v pořádku, že si pacient může připlatit za jednolůžkový pokoj, televizi, ledničku nebo výběr stravy. Zásadně ovšem odmítáme, aby připlácení vedlo k ovlivňování kvality poskytované zdravotní péče. Nesouhlasíme s dělením občanů na dvě kategorie: na ty, kteří mají peníze a budou mít zabezpečenou kvalitní a včasnou zdravotní péči, a na ty, kteří z finančních důvodů dostanou péči nižší kvality či omezeného rozsahu.
Zdraví lidí a zdravá společnost by měly být základní politickou prioritou.
Publikováno také v Deníku Referendum.
14.12.2022autor: Dagmar ŽITNÍKOVÁ, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR
