Paradoxy covidové doby jsou neuvěřitelné. Za dobu svého působení v odborech jsem zažila mnohé, po některých excesech jsem měla pocit, že mě nemůže překvapit vůbec nic. Nicméně život je pestrý a „nikdy neříkej nikdy“. Covid zasáhl asi každého z nás, je jen nepatrná hrstka lidí, kterých se uplynulé dva roky nedotkly. To, zda se dalo postupovat jinak a co se mělo, či nemělo udělat, nechci hodnotit. Nejsem ani epidemiolog, ani infektolog, ani lékař. Názor samozřejmě mám, ale nebudu se stavět po bok stomatologů, kardiologů a dalších odborníků, kteří měli zaručené recepty. Jedno se ovšem zdálo nezpochybnitelné: že náš systém zdravotnictví vše zvládl.
Nikdo nezpochybňoval, že si zdravotníci a další zaměstnanci nemocnic sáhli na dno svých sil a přesto vydrželi a za to si zasloužili mimořádné odměny. Samozřejmě, že nešlo jen o zdravotníky. S covidem se potýkaly všechny profese, naši pracovníci v sociálních službách mají také o čem vyprávět a také je vláda mimořádnými odměnami ocenila. Své si samozřejmě zažili i jiní zaměstnanci a je jedno v jakých profesích a na jakých místech.
Zdravotnictví bylo ovšem výjimečné. Nedostatek sester, lékařů a dalších zaměstnanců už před covidem byl tím hlavním omezujícím faktorem, a přesto to všichni ustáli. Do nemocnic se na čas vrátily sestry z jiných profesí a důchodkyně. Ve zdravotnictví bylo také nejvíce nemocných z řad zdravotníků a 80 z nich za covid zaplatilo cenou nejvyšší. Na základě toho, co se stalo, a toho, co možná přijde, bychom si mysleli, že všichni konečně pochopili, že personálně zabezpečené a dostupné zdravotnictví je naší nejvyšší hodnotou. A také to, že bez lidí se žádná péče poskytovat nedá.
Jenže stejně, jako se objevili popíratelé pandemie, odpírači očkování a „odborníci“ na covid, tak se objevili i další „odborníci“, a to takoví, kteří popírají funkčnost zdravotnického systému, ekonomické souvislosti a potřebu stabilizace lidí. Pravicové think-tanky už vystrkují růžky a předkládají hypotézy, že za velké množství mrtvých může také náš robustní systém zdravotnictví, takže kdybychom měli méně nemocnic, tak by bylo méně obětí nemoci COVID-19.
Ekonomičtí experti, včetně Ministerstva zdravotnictví, zase tvrdí (bez předložených analýz), že příští rok budou zdravotní pojišťovny ve ztrátě. Paradoxem je, že toto tvrzení přichází v době, kdy je systém veřejného zdravotního pojištění nejvíce stabilní za celou svoji historii. Na účtech zdravotních pojišťoven je přes 61 mld. a příští rok je v plánu, že přibude dalších 30 mld. Kč. Stát dal, a dohromady dá, do zdravotnictví navíc, jen za státní pojištěnce, přes 84 miliard. A výsledek? Pravicoví experti vyrukovali s tím, že po volbách bude nutné systém zásadně transformovat a zavést pro pacienty přímé platby.
Největším paradoxem z posledních dnů je ovšem tvrzení externího poradního orgánu ministra zdravotnictví – Rady poskytovatelů, kterou řídí soukromý gynekolog. Mnozí z těchto lidí nechtěli vyplatit mimořádné odměny svým sestrám a tvrdili, že finance na odměny jsou příjmem, s nímž si mohou udělat, co chtějí. No a teď se podle jejich osvíceného názoru platy zaměstnanců v příštím roce vůbec nemají zvýšit a ještě lepší by podle nich bylo zrušení tarifních tabulek, protože oni je považují za relikt minulosti. Lidé bez znalosti nemocničního prostředí, bez znalosti, jak fungují systémy odměňování v nemocnicích, budou řešit platy jejich zaměstnanců. Při obrovských zůstatcích na účtech zdravotních pojišťoven, při očekávaném přílivu dalších peněz do zdravotnictví Rada poskytovatelů tvrdí, že náš požadavek na zvýšení platů destabilizuje v současné chvíli finančně nejstabilnější systém.
A co Ministerstvo zdravotnictví? To jen přizvukuje a za své lidi se nestaví. Ministr Adam Vojtěch řekl, že stanovisko Rady poskytovatelů „musí respektovat“?! Opět nezklamal! Jeho vidění světa je jiné a vzhledem k jeho životním zkušenostem ani zřejmě nemůže chápat, o čem hovoříme. Škoda, že nezůstal v praxi. Zkušenost z konkrétního zařízení by mu možná pomohla.
Odbory to ovšem nevzdávají, epizody jsou různé, ale my jedeme dál. Premiér Andrej Babiš už v reakci na Radu poskytovatelů sdělil, že platy zdravotníků, a my dodáváme všech zaměstnanců ve zdravotnictví, musejí růst. Nezvýšení platů by totiž přineslo jejich reálný pokles a jeho důsledkem by byly další odchody lidí – i když i to může pro někoho být cílem… Nemocnic je přece hodně…
24.9.2021autor: Dagmar ŽITNÍKOVÁ, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče
